Michel Dalberto začal hrát na malém dětském nástroji, když mu bylo 3,5 roku. Poprvé vystoupil na veřejnosti v 5,5 letech a ve 13 letech vstoupil do třídy Vlada Perlemutera na Pařížské konzervatoři. Dnes je považován za dědice slavné francouzské klavírní školy Alfreda Cortota. V roce 1975 získal jednu z nejprestižnějších cen v mezinárodní soutěži Clary Haskil a v roce 1978 první cenu na mezinárodní klavírní soutěži v Leedsu.
Ke spolupráci ho vyzvali dirigenti jako Wolfgang Sawallish, Sir Colin Davis, Erich Leinsdorf, Yuri Temirkanov, Kurt Masur, Daniele Gatti a Sir John Elliot Gardiner. Vystoupil mimo jiné na festivalech v Lucernu, Florencii, Aix-en-Provence, La Roque d'Anthéron, Vídni, Edinburghu a Šlesvicko-Holštýnsku. Od začátku se jeho repertoár zaměřoval převážně na rakousko-německou hudbu 18.-20. století, zejména na Schuberta a Mozarta.
Je jediným žijícím pianistou, který nahrál kompletní klavírní dílo Franze Schuberta. Od piana také dirigoval všechny Mozartovy koncerty. V poslední době začal hrát francouzské skladatele druhé poloviny 19. a začátku 20. století a se společností Aparté vydal čtyři nahrávky věnované Debussymu, Franckovi, Faurému a Ravelovi. Hrál deset Beethovenových sonát se dnes zesnulým Henrykem Szeryngem a od té doby je považován za vynikajícího partnera komorní hudby, sdílel pódium s hudebníky jako Dmitry Sitkovetsky, Boris Belkin, Vadim Repin, Renaud Capuçon, Yuri Bashmet, Truls Mork a Lynn Harrell.
Co se týče zpěváků a zpěvaček, vystoupil s Barbarou Hendricks, Jessye Norman, Nathalie Stutzman a Stephanem Genzem. Erato vydalo soubor 16 CD s názvem Tvorba hudebníka, který zahrnuje všechny jeho rané nahrávky Brahmse, Schuberta a Schumanna z konce 70. a 80. let až po novější nahrávky komorní hudby Faurého s Renaudem Capuçonem a Kvartetem Ebèn. Pro své první CD se společností La Dolce Volta nahrál Michel Dalberto Beethovenovy klavírní sonáty v produkci Piano a Lyon. V září 2011 byl jmenován profesorem na Pařížské konzervatoři a pravidelně pořádá mistrovské kurzy v Číně i v mnoha dalších zemích. Francouzská vláda mu v roce 1996 udělila Národní řád za zásluhy.
